Příčiny výstavby opevnění

Politická situace

V roce 1933 se stal v sousedním Německu říšským kancléřem Adolf Hitler a vedení státu převzali fašisté. Československým vládním i vojenským představitelům bylo jasné, že se mnohonárodnostní stát ocitá v ohrožení. Německý říšský kancléř Adolf Hitler se dovednou propagandou obracel na početnou německou menšinu obývající pohraničí ČSR. Popularita Sudetoněmecké strany prudce rostla, v pohraničí začalo docházet k terorizování německého demokraticky smýšlejícího obyvatelstva a českého obyvatelstva. Hrozba vypuknutí vojenského konfliktu mezi oběma státy rostla. Českoslovenští politici na hrozící nebezpečí reagovali diplomatickými smlouvami o vojenské pomoci s Francií, Sovětským svazem, Rumunskem a Jugoslávií i reorganizací armády. Po dlouhých jednáních se vláda a vojenští představitelé rozhodli řešit obranu republiky po vzoru spojenecké Francie pomocí rozsáhlého systému pohraničních, ale i vnitrozemských opevnění. Dne 29. září 1938 byla v Mnichově Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií podepsána dohoda o podstoupení pohraničí fašistickému Německu, Polsku a Maďarsku. Podepsáním dohody vyvrcholila tzv. politika appeasementu, která se oběma západním mocnostem nakonec krutě vymstila. Pohraničí bylo nepříteli odevzdáno bez boje a pevnosti, kterých se němečtí generálové právem obávali, padly bez jediného výstřelu.

Výstavba opevnění

Pro výstavbu opevnění hovořil především protáhlý tvar republiky a velice dlouhá společná hranice s nepřítelem, dále také to, že Československo by nikdy nebylo schopno utvořit potřebný počet divizí pro obranu tak dlouhých hranic. Ve prospěch opevnění hovořily také četné zkušené stavební firmy a surovinová základna a v neposlední řadě státními zakázkami vytvořená pracovní místa pro desetitisíce dělníků, což znamenalo vítané oživení hospodářství a snížení nezaměstnanosti po nedávné hospodářské krizi. Na opevňovací práce bylo vládou uvolněno 10,8 miliard korun. Není ovšem na místě myslet si, že opevňování bylo to jediné, jak se ČSR na válečný konflikt připravovala. Zanedbána neměla být ani motorizace armády a zavádění moderní obrněné techniky, od roku 1939 se plánovalo, že u každého hraničářského pluku bude k dispozici rota středních tanků, které zadrží nepřítele v případě prolomení linie. Od roku 1936 byly na některých přístupových trasách vedoucích od hranic budovány lehké objekty vzor 36, které vycházely z koncepce objektů z předpolí Maginotovy linie. Pro jejich nedokonalost se od jejich budování ustoupilo. Byly nahrazeny lehkými objekty vzor 37, tzv. řopíky. Svůj název získaly podle zkratky Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP), které bylo zřízeno v březnu 1935 jako centrální orgán řídící výstavbu opevnění. Vedením ŘOP byl pověřen divizní generál Karel Husárek. V prosinci 1935 byl na Ostravsku vybetonován první objekt těžkého opevnění – izolovaný pěchotní srub.